Legislativní úpravy přístupnosti
V souvislosti se zvyšujícím se množstvím uživatelů Internetu, s rostoucím počtem nástrojů a technologií pro prohlížení webu i s rozšiřováním broadbandu nabývá bezbariérový web stále na větší a větší důležitosti.
Cílem přístupnosti je neklást žádnému uživateli překážky v používání webových stránek a dokumentů. A kde jinde je důležitější neklást bariéry než ve státním a veřejnoprávním sektoru?
V komerční sféře může být motivací zisk – nepřístupné stránky mne připraví o zákazníka, který půjde ke konkurenci. Ovšem ve službách určených nejširší veřejnosti konkurence neexistuje. Nevidomý uživatel Internetu, který nedokáže přečíst zprávy na obecní úřední desce ani na její elektronické kopii, nemá šanci jít na webové stránky sousedního města a tam se dozvědět stejnou informaci. Motivací pro vytváření bezbariérových webových stránek pak může být pouze sociální cítění nebo antidiskriminační opatření.
Praxe nás, bohužel, přesvědčuje, že spoléhat se pouze na sociální cítění není dostačující. Na vině nemusí samozřejmě být záměr nebo úmyslné zavinění. Častým původcem nepřístupně publikovaných informací je pouhá neznalost nebo technická nedokonalost použitých nástrojů. Ovšem ve chvíli kdy nefunguje morální hledisko, je nutné nasadit restrikce. Běžným restrikčním prostředkem je pak antidiskriminační zákonná úprava, která deklaruje zájem státu na přístupnosti informací pro všechny bez rozdílu.
Podrobněji se budeme zabývat legislativními nástroji v následujících zemích: