Legislativní úprava přístupnosti v České republice
Nevidomý uživatel Internetu, který nedokáže přečíst zprávy na obecní úřední desce ani na její elektronické kopii, nemá šanci jít na webové stránky sousedního města a tam se dozvědět stejnou informaci.
V České republice není v současné době (r. 2007) přístupnost webu řízena žádnou zákonnou úpravou. Přesto jsou některé subjekty povinné zveřejňovat informace o své působnosti na internetu.
Podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jsou subjekty povinnými poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti podle tohoto zákona státní orgány a orgány územní samosprávy. Podle § 5, odst. 2 tohoto zákona jsou tyto subjekty:
…povinny zveřejňovat informace … též způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Česko. Zákon č. 106/1999 Sb.
Strukturu informací zveřejňovaných povinnými subjekty stanovuje Vyhláška č. 442/2006. Takto poskytované informace jsou součástí standardizace v oblasti poskytování povinných informací. Tato standardizace by u subjektů veřejné správy měla přispět k podstatně vyšší hodnotě informací poskytovaných veřejnou správou a významně přispět k důvěryhodnosti veřejné správy jako celku.
Od 1.1.2008 pak vstoupí v platnost novela zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, která uvádí následující:
Orgány veřejné správy jsou v rámci informačních systémů veřejné správy povinny postupovat při uveřejňování informací způsobem umožňujícím dálkový přístup tak, aby byly informace související s výkonem veřejné správy uveřejňovány ve formě, která umožňuje, aby se s těmito informacemi v nezbytném rozsahu mohly seznámit i osoby se zdravotním postižením. Formu uveřejnění informací stanoví prováděcí právní předpis.
Česko. Novela zákona č. 365/2000 Sb.
Novela sice zmiňuje povinnost „uveřejňování (informací povinných subjektů) ve formě, která umožňuje, aby se s těmito informacemi v nezbytném rozsahu mohly seznámit i osoby se zdravotním postižením“, ale za nedodržení této povinnosti nedefinuje sankce, ani nestanovuje orgán provádějící kontrolu naplnění dikce zákona.
Zároveň hovoří o prováděcím právním předpisu, který s nejvyšší pravděpodobností bude obsahovat nová Pravidla pro tvorbu přístupného webu. Vzhledem k okolnostem jejich vzniku (projekt výzkumu a vývoje zadaný jako veřejná zakázka malého rozsahu) se ani nepředpokládá, že by měla projít veřejným připomínkovým řízením, tudíž s vysokou pravděpodobností budou tato pravidla od ledna 2008 určovat další podobu přístupnosti webů státní správy a samosprávy.
Praxe nás, bohužel, přesvědčuje, že spoléhat se pouze na sociální cítění není dostačující. Na vině nemusí samozřejmě být záměr nebo úmyslné zavinění. Častým původcem nepřístupně publikovaných informací je pouhá neznalost nebo technická nedokonalost použitých nástrojů. Ovšem ve chvíli kdy nefunguje morální hledisko, je nutné nasadit restrikce. Běžným restrikčním prostředkem je pak antidiskriminační zákonná úprava, která deklaruje zájem státu na přístupnosti informací pro všechny bez rozdílu.
Podrobněji se budeme zabývat legislativními nástroji v následujících zemích: